escrutinio de mi biblioteca

Od chvíle, kdy jsem konečně, ve svých hodně letech, začala číst Harryho Pottera, kladu si otázku, jestli se mi to jen zdá, anebo to byla vážně ta ideální doba a mé mladší já by knížky tolik neocenilo. V rámci rozšiřování svých obzorů jsem se na to vrhla asi tak měsíc zpátky a jelikož jsem neměla moc instagramovou náladu, dosud jsem o tom psala jen svým bližním do zpráv. Ale teď sedím v práci, nikdo mi sem nechodí, bolí mě záda a měla bych psát spíš esej na katalánskou literaturu, takže je ideální chvíle na sdílení mých dojmů po přečtení prvních čtyř dílů (vzhledem k počtu stran těch dalších bych mohla říct, že se možná blížím k půlce). Musím přiznat, že jsem ke čtení přistupovala dost skepticky, o to víc můžete ale mé dojmy brát jako upřímné a prostě jako od někoho zvenčí. Byla jsem vždy takový ten typ rozervaného teenagera, který se z principu straní všemu hodně populárnímu, a Harry Potter byl jedna z těch věcí, stejně jako jsem dlouho odolávala chytrým technologiím nebo running sushi...