Harry Potter a moje dojmy z prvních čtyř dílů

Od chvíle, kdy jsem konečně, ve svých hodně letech, začala číst Harryho Pottera, kladu si otázku, jestli se mi to jen zdá, anebo to byla vážně ta ideální doba a mé mladší já by knížky tolik neocenilo. V rámci rozšiřování svých obzorů jsem se na to vrhla asi tak měsíc zpátky a jelikož jsem neměla moc instagramovou náladu, dosud jsem o tom psala jen svým bližním do zpráv. Ale teď sedím v práci, nikdo mi sem nechodí, bolí mě záda a měla bych psát spíš esej na katalánskou literaturu, takže je ideální chvíle na sdílení mých dojmů po přečtení prvních čtyř dílů (vzhledem k počtu stran těch dalších bych mohla říct, že se možná blížím k půlce).

Musím přiznat, že jsem ke čtení přistupovala dost skepticky, o to víc můžete ale mé dojmy brát jako upřímné a prostě jako od někoho zvenčí. Byla jsem vždy takový ten typ rozervaného teenagera, který se z principu straní všemu hodně populárnímu, a Harry Potter byl jedna z těch věcí, stejně jako jsem dlouho odolávala chytrým technologiím nebo running sushi.

.

Nicméně i přesto si mě po přibližně díle a půl tahle série získala. O čem je, to vám vysvětlovat jistě nemusím - jsem hluboce přesvědčena, že vy ostatní jste už tyhle knížky četli, nebo aspoň viděli filmy - stejně tak není mým dnešním cílem se vyjadřovat k Rowlingové a jejím názorům na svět.

První díl - Kámen mudrců - je dle mého názoru hezký a adekvátně napínavýzačátek celé série, a tak pro mě byl tenhle díl spíš taková retrospektiva "jak se cítí člověk, kterýmu je 11" (a k tomu ho ještě odvezou tajným vlakem do tajný internátní školy, kde je na každým rohu smrtelný nebezpečí, a ještě k tomu se dozví, že je čaroděj a že po něm jde týpek bez nosu). Poté, co se Harry dostal do Bradavic, už to mělo příjemný spád. Líbilo se mi, že čtenář se seznamuje se světem magie stejně jako Harry, a pasáže vysvětlující lore jsou vítané a ne otravné. Ale tak já nikdy nepohrdnu žádnou pasáží vysvětlující lore kdekoliv. Ač se na tom dá najít plno logických much, moc mě bavila číst poslední část, v níž se Harry, Ron a Hermiona pokoušejí projít sérií hádanek až ke Kameni mudrců. Příjemně mě překvapilo, že je to spíš chytré než akční (i když akční samozřejmě taky). A taky Neville - úplně první postava, která v téhle sérii byla moje oblíbená poté, co jsem si přečetla o jeho trápení s lektvary, a vzpomněla si na svoje chemické laborky, které bych popsala zhruba stejně.

Druhý díl, Tajemná komnata, dle slov mého drahého trochu hororový, mě bavil o něco víc než ten první, protože děj se už rozjel rychleji. Myslím, že je fajn, jak se na začátku vždycky shrne to, co se dělo v předchozí knize, ač samozřejmě když to člověk čte rovnou za sebou, jako já, může to být trochu repetitivní. Baví mě popisy famfrpálových zápasů, což mě samotnou překvapuje, protože nejsem vůbec zainteresovaná do ničeho mudlovského, co ho připomíná. Taky mě moc bavil Zlatoslav Lockhart, rozkošný to pitomec. A ze sociální dynamiky Bradavic jsem dostávala docela gympl vibes - ještě že už na mě žádný Zmijozelové nemůžou. Taky jsem v tomhle díle vůbec nečekala rozuzlení s Ginny. Líbí se mi ta konečná rozuzlení, protože zatím vždycky zodpoveděly můj pomyslný seznam otázek ke každému z dílů.

Vězeň z Azkabanu - třetí díl je zatím nejspíš můj nejoblíbenější. Moc a moc jsem si oblíbila profesora Lupina a jelikož tu byl opravdu jednou z hlavních postav, vracela jsem se do knížky velmi ráda.

Taky nutno podotknout, že tenhle díl už má úplně jiný ráz - všichni jsou dospělejší a je vidět, že se počítá s tím, že i čtenář bude schopen vstřebat city a mordy a obojí dohromady. :D U tohohle dílu jsem se prostě nemohla dočkat každý další chvíle, kdy si s ním sednu. Taky mi konečně začala být opravdu velmi sympatická Hermiona, ne, že by mi dosud nějak vadila, ale našla jsem si k ní bližší pouto až v moment, kdy adoptovala Křivonožku, protože já bych ho taky adoptovala. Pobertův plánek, vlkodlak!!, trestanec na útěku, z něhož se nakonec vyloupne hodný Sirius, a hoodně, hodně lore, včetně obraceče času, který se mi trefil do vkusu, protože časové paradoxy já ráda (docela ráda bych si popovídala na téma Proč dává smysl, že obraceč času nebyl použit k záchraně životů třeba Harryho rodičů nebo Cedrika - protože podle mě dává, a jde jen o nepochopení principu časové smyčky) ~ jsem zvědavá, jestli tenhle díl zůstane mým oblíbeným.

Ohnivý pohár, čtvrtý díl, mám v paměti nejčerstvěji a z jeho událostí se tak trochu ještě oklepávám. Rozhodně už se jedná o pořádně temný příběh, a s notnou dávkou plot twistů dovoluji si říct i pro lidi, kterým to pálí víc než mně. Jak jako že někdo hodil Harryho jméno do poháru? (A není náhodou trochu plothole, že ho účastník vlastně ani nemusí vhodit sám, aby uzavřel magický pakt?) Celou dobu jsem si usilovně přála zjistit, kdo to byl, a ne, netipla jsem to - asi jsem velmi naivně důvěřovala učiteli obrany proti černé magii (hah, už nikdy!). Část o vybírání partnera na vánoční ples mě vnořil do flashbacků na taneční a na to, jakej to byl porod s komplikacema. Chudáci všichni zúčastnění. :D Viktor Krum a Hermiona byli velmi zajímavý pár a jsem zvědavá, zda vyjde najevo, jak to mezi nima v létě bylo či nebylo. 

Smrt Cedrika mě dost rozesmutnila, protože jsem ho měla ráda od chvíle, kdy na konci třetího dílu navrhl opakování famfrpálového zápasu, který vyhrál jen proto, že Harry spadl z koštěte, a přišlo mu to nespravedlivé. Konečně nějaký čestný muž a šlechtic, navíc z Mrzimoru! Chudák doplatil na to, jak byl hodnej a poctivej (ale i na to, jak hodnej a poctivej byl Harry, abych mu nekřivdila). Závěrečné rozuzlení a znovuzrození Týpka bez nosu jsem četla se zatajeným dechem a něco z toho i dvakrát po sobě, protože jsem místy nevěřila svým očím. To vysvětlení mělo fakt všechno! A abych nezapomněla, tak celé mistrovství ve famfrpálu bylo ❤️❤️❤️ dokonalý se vším všudy.