escrutinio de mi biblioteca

Tahle knížka, jakkoliv vtipně to může znít, byla moje dlouholeté přání! Když vyšla asi před čtyřmi roky, četla jsem o ní v Mateřídoušce a věděla jsem, že ji potřebuju. No, sehnala jsem ji až teď v Levných knihách...

Tuhle knížku jsem si pořídila v knihkupectví ve Valencii. Doporučila mi ji spolužačka, která studuje katalanistiku - tohle asi bude dobrý, to je známej autor. Jsou to povídky, ty mám ráda a dobře se s nimi začíná v jazyce, v němž si nejsem ještě tolik jistá. Navíc se mi moc líbil název - 'Ve dvě budou tři', reference na časovou změnu, jak jsem doufala a jak se mi, stylově na poslední stránce, potvrdilo. (A taky ta věc na obálce - slunce, volské oko? Popravdě nevím ani po přečtení knihy.)

Já a tahle knížka, to byl celkem traumabonding! Moc se mi líbila. Po delší době mám zas pocit, že jsem četla něco přelomového - ve smyslu sebeobjevného (aniž by to byla nějaká svépomocná kniha 🥴), syrového a otevřeného. Příběh tří sester, Cristiny, Rosy a Any. Popravdě nejvíc jsem se viděla v Rose, což je fakt super vzhledem k tomu, že její příběh byl tak trochu coming out. Dějištěm je Madrid a Baskicko konce minulého století, ~80. - 90. léta. Hlavní témata - ženská zranitelnost a síla, traumata, o nichž ani nevíme, že jsou traumaty (ale jsou jimi), láska a neláska a její fyzické projevy a funkce. Psáno tak poutavě, že se nešlo odpoutat. A tak jsem po dlouhé době zas bez problému přečetla něco ve španělštině... A pak se s ní srdcervoucně rozloučila, když mě mail z knihovny donutil ji vrhnout do knihoboxu 🥲.