Daniel Keyes: Růže pro Algernon
Většina knížek, o kterých jsem sem na blog nebo původně instagram psala, má aspoň okrajově co do činění s mými studii, a tak není třeba zamýšlet se nad tím, jak jsem se k nim dostala nebo proč se mi líbí zrovna tohle. Také jsem se tu dosud nepokoušela o žádnou čtenářskou retrospektivu, částěčně proto, že by to bylo vyčerpávající a částečně proto, že jsem chtěla pro sebe začít dokumentovat svoje čtení od jednoho konkrétního životního bodu, a tím, co bylo, se nezabývat. To se mi bohužel nedaří k dokonalosti - jsem se zaznamenáváním dosti pozadu, ale odmítám se za to lynčovat. Stejně pořád platí, že si to po sobě budu číst převážně já. Je tu ale jedna knížka, která je do mého života tak vpitá, že bez přítomnosti článku o ní tento blog snad ani nemůže existovat. Zároveň je to něco, co spadá do kategorie rarit, jejichž spojitost se mnou by asi jen tak někoho nenapadla. Když jsem o knížce povídala svým známým, mnozí z nich se podivili a ptali se (třeba i po přečtení nebo poslechu), 'a pr...