escrutinio de mi biblioteca

 Diamantové náměstí je další z knížek, k nimž jsem se dostala díky (v mém životě dost přelomovým, ale o tom jindy - nebo nikdy) přednáškám moderní katalánské literatury. A se Samotou, o které jsem tu psala před nějakou dobou, toho má mnoho společného: ženskou autorku, stejně tak protagonistku, stiženou těžkým osudem a manželstvím s blbečkem, kterého bych doma mít nechtěla. Vlastně jedním z mých podnětů k přečtení Diamantového náměstí bylo abych o něm a Samotě pak mohla napsat seminárku, což jsem teda ještě neudělala, ale dříve nebo později budu muset.

Většina knížek, o kterých jsem sem na blog nebo původně instagram psala, má aspoň okrajově co do činění s mými studii, a tak není třeba zamýšlet se nad tím, jak jsem se k nim dostala nebo proč se mi líbí zrovna tohle. Také jsem se tu dosud nepokoušela o žádnou čtenářskou retrospektivu, částěčně proto, že by to bylo vyčerpávající a částečně proto, že jsem chtěla pro sebe začít dokumentovat svoje čtení od jednoho konkrétního životního bodu, a tím, co bylo, se nezabývat. To se mi bohužel nedaří k dokonalosti - jsem se zaznamenáváním dosti pozadu, ale odmítám se za to lynčovat. Stejně pořád platí, že si to po sobě budu číst převážně já. Je tu ale jedna knížka, která je do mého života tak vpitá, že bez přítomnosti článku o ní tento blog snad ani nemůže existovat. Zároveň je to něco, co spadá do kategorie rarit, jejichž spojitost se mnou by asi jen tak někoho nenapadla. Když jsem o knížce povídala svým známým, mnozí z nich se podivili a ptali se (třeba i po přečtení nebo poslechu), 'a pr...

Ačkoliv to možná už začínalo vypadat, že tenhle insta-blogový miniprojekt zůstane navždy ležet ladem, tak Terez si pořád čte. Četla jsem s menšími přestávkami celé ty měsíce, co jsem sem nic nepřidala, a dokonce si dovoluji tvrdit, že jsem četla víc a intenzivněji, než v předchozích letech. Možná to bylo tím, že toho mám víc k dispozici díky knižním křtům a tomu, že jsem si konečně koupila novou čtečku e-knih - nebo prostě tím, že jsem potřebovala trošku umlčet svoje vnitřní démony. Přečetla jsem i mnoho knížek, které nevím, zda sem vůbec zpracovávat, neboť se nejedná o beletrii, ale o převážně psycho literaturu faktu. Uvidíme, možná bych měla, neb jsem je zhltla během pár dní a konečně bych díky nim mohla mít trošku větší počet načtených knih na goodreads (protože jak všichni víme, na ničem jiném nikdy nezáleželo ani záležet nebude!)

Včera večer jsem konečně po měsíci dočetla Abaddóna zhoubce , a bezprostředně jsem o tom napsala na goodreads - protože jsem, jak se mi už jednou za půl roku stává, měla potřebu oživit svůj účet a zaevidovat tam všechno, co jsem za poslední dobu přečetla (a zjistit, že je téměř nemožný dohledat ty konkrétní vydání nebo překlady, protože asi čtu tak specifický věci), a původně jsem sem chtěla ten text jen zkopírovat, ale pak jsem si řekla, že by to byla škoda, protože to je docela hroznej text a navíc psaný s účelem prostě být na goodreads.

Od chvíle, kdy jsem si před pár lety (a na jaře kvůli jednomu referátu částečně znova) přečetla Sabatovu Knihu o hrdinech a hrobech, věděla jsem, že si časem musím přečíst i Tunel, první díl jeho trilogie, nebo spíše řady tří knih - v případě Tunelu je totiž ta návaznost celkem volná (příběh je v Hrdinech a hrobech jen epizodicky zmíněn a souvislost lze vidět hlavně v motivech, estetice, scenériích, existencialismu).

Tahle knížka, jakkoliv vtipně to může znít, byla moje dlouholeté přání! Když vyšla asi před čtyřmi roky, četla jsem o ní v Mateřídoušce a věděla jsem, že ji potřebuju. No, sehnala jsem ji až teď v Levných knihách...

Tuhle knížku jsem si pořídila v knihkupectví ve Valencii. Doporučila mi ji spolužačka, která studuje katalanistiku - tohle asi bude dobrý, to je známej autor. Jsou to povídky, ty mám ráda a dobře se s nimi začíná v jazyce, v němž si nejsem ještě tolik jistá. Navíc se mi moc líbil název - 'Ve dvě budou tři', reference na časovou změnu, jak jsem doufala a jak se mi, stylově na poslední stránce, potvrdilo. (A taky ta věc na obálce - slunce, volské oko? Popravdě nevím ani po přečtení knihy.)